Máma

† 03. 12. 2011 | kód autora: AWq
Miluju svojí mámu. Když někdy poslouchám lidi kolem sebe, vypadá to, jako by to bylo něco zvláštního. Říkám si, že se asi neslyší, neslyší, co říkají. Krotím je a brzdím, ale obrací se ke mě zády. A nejhorší na tom je, že jsou naštvaní kvůli úplným hloupostem. Zkrácená večerka, málo peněz, domácí práce. Z domu odchází v sedm s tisícovkou v kapse a vrací se o půl čtvrté ráno bez peněz a diví se, že se máma zlobí. Druhý den mají umýt nádobí od oběda a je jim to zatěžko. Já odcházím v sedm a do půlnoci musím být doma, s dvoustovkou v kapse a doma dělám jak šroub. Ale nestěžuju si, s mojí mámou se dá domluvit a já jsem ráda, že vůbec můžu jít. Doma uklidím, uvařím a pak můžu být pryč z domu i dýl. Je to fér. Dřív jsem si říkala, že není a prala jsem se za to, ale teď už ne.  Jasně,  i mě moje máma někdy štve. Hrozně moc. Tím, jak je jiná. Tím, jak prochází byt a prstem hladí nábytek a police. Prach?! Znovu uklidit. Na zemi nesmí být smítko, v kuchyni žádný zaschnutý flek od kečupu ani rozsypané cereálie. Ubrus na stole musí být čistý, oblečení ve skříních poskládané do přesných komínků, boty čisté a naleštěné. Papírky v tašce? Neexistuje a věci naházené v šuplíku taky nepřichází v úvahu. Je šílený, takhle žít. Člověk se nemůže rozvalit na gauči, aby nepomačkal přesně nastavené dečky a polštářky. Nemůžu si vzít sušenku/čokoládu/rohlík bez talířku, abych nenadrobila. Zrcadla se musí lesknout. Ale tohle všechno je nic. Jsem zvyklá. Jsem zvyklá drhnout podlahy a nádobí do sedření. Nejhorší je vidět, jak máma stárne. Jak se jí množí šedivé vlasy a vrásky. Jak jí bolí kolena a záda. Její křečové žíly a oteklé nohy po horkém dni. Její nostalgické vzpomínání na dětství a mládí. Její "užívej si dokud jsi mladá ". Její rok narození v občance. Není stará, ale stárne. Hrozně rychle. Je to rok od roku horší, přímá úměra od toho, kolik je na dortu svíček. V tramvaji jí pouští sednout. Je hrozný vidět ji, jak večer leží v posteli, svěšená kůže, tváře, světlé řasy. Ale vlastně bych s nikým neměnila. Je doma, stará se o nás a vaří nám nejlepší jídla na světě. Čeká na mě, když se v noci vracím z mejdanu. Nerozčiluje se nad mýma rebelskýma zakopnutíma, domlouvá mi. Ví, že mě nezmění a ani se o to nepokouší. Pro tohle všechno, pro všechno to, jaká je ji miluju. A vždycky budu.

Asi to tak musí být

† 03. 12. 2011 | kód autora: AWq
vítr a město na dlani // doufám // listy ve vlasech // asi to tak musí být // budem dělat // že jsme se neznali // a neznáme se // asi to tak musí být // už tě nezajímám // a ty nezajímáš mě // pozdravuj ji // asi to tak musí být // miluješ mě // a jsi s ní // a já miluju tebe // a jsem sama. Sama.  

startovní čára

† 03. 12. 2011 | kód autora: AWq
ahoj ahoj ahoj! tak jsem rozšířila řady všech lidí, co se snaží něco říct, přestože už "všechno" bylo řečeno. teda, to je hloupost. některé věci je ještě nutné říct. třeba to, jak žije jedna mladá holka z brna, původem z úplně jiné části republiky. pokud vás to nezajmá, mějte se krásně, slzička a šáteček. a vy, co se rozhodnete si přečíst části mého života, vítejte. možná, možná to občas nebude vykreslení perfektního života. a ani vám nebudu tvrdit, že se mám nejhůř na světě, abyste plakali a komentovali mi články, jaká jsem chudinka. úpřímně řečeno nevím, kde začít. můj život je plná nádoba až po okraj, dno se hledá těžko. takže třeba vás to bude bavit. a třeba ne.   tak zatím se mějte. třeba hezky.

Chybíš mi.

† 03. 12. 2011 | kód autora: AWq
Dneska jsem si uvědomila, jak hrozně mi chybíš. Moje dny nikdy nebyly nabitější, než v poslední době a stejně mám pocit prázdna. Vstávám, protože doufám, že dneska na tebe už zapomenu. Oblékám si věci, ve kterých se ti líbím, protože doufám, že tě jednou v tý Líšni potkám. Jdu do školy, protože vím, že jsi vždycky chtěl, abych byla gymnazistka. A jsem jí celej den. Poslouchám o virech a orbitalech a o stylistice a kroutím hlavou nad úpravou vzorců. Koukám z okna, mám celé město jako na dlani-je hezké vědět, že tam v té šedé džungli někde jsi. Jdu domů. Očima pročesávám líšeňskou zeleň a čekám, že se někde objevíš. Však dvoumterového chlapa nejde přehlédnout, ale já mám pocit, že jsi tam někde byl a já tě propásla. Doma vařím a uklízím a myslím na to, co jsi mi říkal, že miluješ, když holka umí vařit. Jdu spát a myslím na tebe. Na nás. Je to  hloupý. Vím, co jsi řekl. Máš mě rád a nemůžeš být se mnou. Jsem tvoje bývalá žákyně. A ty jsi o půlku starší, šťastně zadán. Jednou to přebolí, já vím. Možná.

Vlad III. Dracula

† 16. 05. 2009 | kód autora: ElQ
Vlad III. Dracula (1431 — 1476) řečený též Naražeč na kůl resp. Napichovač (rumunskyŢepeş) byl valašským knížetem. Jako panovník vedl vůči Osmanské říši nezávislou politiku namířenou proti osmanské expansi. Je považován za spravedlivého vládce a ochránce valašské nezávislosti, proslul však zejména svou krutostí v bojích s Turky (jeho přezdívka je založena na oblíbeném způsobu popravy, který užíval k vyvolání strachu a hrůzy ve svých nepřátelích; Dracula (Drăculea) je pak zdrobnělinou přezdívky jeho otce — Drak (Dracul) — jíž byl označován jako člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda). Život Byl synem valašského knížete Vlada II. S největší pravděpodobností se narodil v sedmihradské pevnosti Sighişoara v zimě 1431. Jako mladík byl v roce 1442 uvězněn a nucen trávit několik let na istanbulském dvoře jako rukojmí za svého otce a byl propuštěn až po jeho zavraždění v prosinci 1447, kdy se na krátkou dobu dokonce stal loutkovým panovníkem Valašska. Následující léta strávil ve víru balkánské politiky, aby se nakonec připojil k sedmihradskému knížeti Janu Hunyadimu. V roce 1456 se v souvislosti s uhersko-osmanskými boji vojensky zmocnil Valašska. Po počáteční konsolidaci a umlčení vnitřní opozice proti své vládě zahájil v roce 1459 otevřenou protiosmanskou politiku, která vyústila v nájezdy na Turky kontrolovaná území jižně od Dunaje na přelomu let 1461–2. Sultán Mehmed II. v reakci vytáhl v čele šedesátitisícového vojska, opanoval Valašsko a knížetem prohlásil Vladova bratra Radua Sličného. Ten si získal podporu valašské šlechty a s její pomocí vyštval Vlada do Uher. Vlad se do Valašska vrátil až po více než deseti letech, když se asi v roce 1475 zmocnil s moldavskou a sedmihradskou pomocí opět knížecího trůnu. Zahynul po necelém roce své druhé vlády (údaje o jeho smrti se různí — buď padl v boji s Turky nebo byl zavražděn valašskými bojary nespokojenými s jeho krutovládou). Vlad proslul zejména svou krutostí, o níž se vypráví mnoho historek. Jednou údajně sezval všechny chudáky v zemi na svůj hrad na velkou hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil všem trápení. Dalším z jeho krutých a radikálních činů bylo milé přivítání Turků, kteří si v jeho přítomnosti nechtěli sundat turbany. Drákula se rozhněval a nechal jim je na hlavy přibít hřebíky.

Jack the Ripper

† 16. 05. 2009 | kód autora: ElQ
Jack Rozparovač je přezdívka, kterou byl pojmenován sériový vrah (nebo vrazi) který působil v převážně chudé čtvrti Whitechapel a v přilehlých částech Londýna v druhé polovině roku 1888. Oběťmi byly ženy, které si vydělávaly na živobytí prostitucí. Typické Rozparovačovy vraždy byly spáchány na veřejných, nebo alespoň částečně veřejných místech. Vrah podřezal hrdlo oběti a poté zohavil mrtvolu. Někteří lidé věří, že vrah nejprve svoji oběť zaškrtil, aby ji utišil. Fakt, že některé oběti měly vyříznuté vnitřnosti vedlo k poznatku že vrah měl nejspíše nějaké znalosti z anatomie a vyznal se v chirurgickém řemesle. Příběh tohoto sériového vraha zaujal mnoho spisovatelů (např. Arthur Conan Doyle), později se dočkal i mnoha filmových a televizních zpracování, např. film Z PEKLA s Johnnym Deppem a Heather Graham.... (VIDĚLA JSEM HO NĚKOLIKRÁT A MŮŽU JENOM DOPORUČIT... AKORÁT ZÁVĚR NENÍ ZCELA PODLE PRAVDY, PROTOŽE MARY KELLY V TÉTO VERZI PŘEŽIJE....) Nejrozšířenější seznam známý jako Kanonická pětice obsahuje jména následujících pěti prostitutek (nebo předpokládaných prostitutek, jako v případu Cathrine Eddowesové) z východní části Londýna zvané East End: Mary Ann Nicholsová (za svobodna Marry Ann Wolkerová, přezdívkou "Polly") byla narozená 26. srpna1845 a zavražděna v pátek 31. srpna1888. Tělo Nicholsové bylo nalezeno brzy ráno kolem 3:40 na zemi před vchodem do stájí na Buck's Row (dnes známé jako Duward Street), což je zapadlá ulička ve Whitechaple asi 200 metrů od Londýnské Nemocnice. Annie Chapman (za svobodna Eliza Ann Smith, přezdívkou "Dark Annie") se narodila v září roku 1841 a byla zabita v sobotu 8. září roku 1888. Tělo Chapmanové bylo nalezeno kolem 6:00 ráno a leželo u dveří na dvůr domu č. 29 v Hanbury Street ve čtvrti Spitalfields. Elizabeth Stride (za svobodna Elizabeth Gustafsdotter, přezdívkou "Long Liz") byla narozena ve Švédsku27. listopadu roku 1843 a zabita v neděli 30. září roku 1888. Její tělo bylo objeveno kolem jedné hodiny ráno. Leželo na zemi v Dutfield's Yard na ulici Berner Street (dnes Henriques Street) ve čtvrti Whitechapel. Catherine Eddowes (používala přezdívky "Kate Conway" a "Mary Ann Kelly" odvozených ze jmen svých dvou druhů Thomase Conwaye a Johna Kellyho) se narodila 14. dubna1842 a byla zavražděna v neděli 30. září 1888, ve stejný den jako předešlá oběť Elizabeth Stride. Ripperologisté pojmenovávají tuto situaci jako "dvojitá událost" (v angličtině "double event"). její tělo bylo nalezeno na Mitre Square v centru Londýna. Mary Jane Kelly (po výletu do Paříže si začala říkat "Marie Jeanette Kelly", přezdívaná "Ginger") se podle všeho narodila buď v Limericku v okrsku County Limerick, nebo v Munsteru v Irsku pravděpodobně v roce 1863. Zavražděna byla v pátek 9. listopadu roku 1888. Její příšerně zohavená mrtvola byla objevena krátce po 10:40 ležící v posteli ve svém pokoji na Miller's Court č. 13 nedaleko Dorset Street ve čtvrti Spitalfields. Skutečná identita Jacka Rozparovače nebyla nikdy spolehlivě zjištěna. Během následujích 100 let padlo v podezření z Whitechapelských zločinů celkem 73 osob včetně příslušníka královské rodiny prince Alberta. Osobu tajemného vraha se pokoušely rozkrýt desítky badatelů v nejrůznějších verzích, mezi kterými nechybí ani možnost královského spiknutí. Jack Rozparovač byl s největší pravděpodobností lékař a podle držení vražedných nástrojů byl diagnostikován jako levák. Dva měsíce od nalezení poslední oběti byla z Temže vylovena mrtvola místního lékaře, který měl u sebe kufřík s pitevními nástroji. Jeho fotografie byla zveřejněna ve všech tehdejších anglických listech. Mrtvého muže poznali jeho známí, kteří ho identifikovali jako Montagua Johna Druitta. Podle nich měl prý problémy s alkoholem a už v minulosti se choval na výsost podivně. Po jeho smrti vraždy žen záhadně ustaly. Krátce nato i policie oznámila, že vrah Jack Rozparovač, byl nalezen utonulý. Pravé jméno však nikdy neuvedli... Další teorií, která se vyskytla ohledně Jacka Rozparovače zněla, že vrahem mohl být královský lékař sir William Gull, který jednal na pokyn samotného předsedy vlády lorda Salisburyho. Důvodem hrůzných vražd měl být čtyřiadvacetiletý syn královny Viktorie Albert, který se tajně oženil s prostitutkou a zplodil s ní dokonce i syna. Přítelkyně oné prostitutky, které o nepřípustném sňatku věděly, měly údajně královský dvůr vydírat, s čímž se vládní hodnostář rozhodl vypořádat po svém...

Bram Stoker - Dracula

† 16. 05. 2009 | kód autora: ElQ
Jonathan Harker, je britský právník, který odjíždí do Transylvánie za hrabětem Draculou, aby s ním projednal koupi několika domů v Londýně. Ovšem za několik dní zjistí, že s hrabětem není něco v pořádku, takže ze zámku uprchne zpět do Londýna. Na scénu však vstupují další postavy, Jonathanova snoubenka Mina, její známá Lucy, která je později zupířena a zabita. Dále dr. Seward, jehož chovanec v blázinci je v jakémsi duchovním spojení s Draculou, dva mladí gentlemani - sir Artur Godalming, Lucyin snoubenec, a dobrodruh Quiency Morris. Na doktorovu žádost přijede z Amsterdamu i jeho dlouholetý přítel, postarší dr. Van Helsing, který se vyzná v upírech. Lucy ani po smrti nenachází klidu - stane se z ní upírka a tři muži, kteří ji milovali a její přítelkyně se musí spojit proti ní, aby ji zničili a zastavili. Když jí udělí posvátný klid, musí ještě najít a odstranit samotného hraběte Draculu. I přes veškerou snahu hlavních hrdinů se dostane Dracula do Londýna, naštěstí se povede zničit mu rakve s hlínou "na spaní" a on prchá zpět na svůj hrad, kde je zabit, ale bohužel je při tom smrtelně zabit i pan Morris. můj názor: začala jsem číst teprve včera, ale zatím to vypadá lákavě... :-)

elfská jména

† 16. 05. 2009 | kód autora: ElQ
A Adam - Carnicemeno Adéla - Arne, Arte Adolf - Arnarmo Agáta - Mane Ágnes - Poice Albert - Arcalimo, Arcalimon Alberta - Arcalime Albína - Fáne, Ninque, Losse Alena - Minde Aleš - Restalon Alexandr - Atanvarno Alexandra - Atanvarnë Alfréd - Querrestalo Alice - Arnostalë Alois - Noldo, Sailon Alžběta - Eruvanda, Eruvérë Ambrož - Ilfirino Anastázie - Ortainë Anděla - Aini Andrea - Vea, Veassë Anežka - Vendië, Vénië Anna - Maxë, Maxië Antonie - Lótë, Lóta, Lótiel Antonín - Lóto, Lótu, Lótion Arnold - Sorontur Arnošt - Faileon Artur - Morco August - Alcarin, Alcarinquo Augusta - Alcarinquë B Barbora - Ettelwen, Ettelëa Bartoloměj - Mahtyondo Beáta - Alassëa Bedřich - Sérenalyo Benedikt - Laitaino Benedikta - Laitainë Bernard - Morcotulco, Morcotulcon Berta - Alcarinquë Blanka - Fánië, Lossië, Ninquië Blažej - Néco, Nécon Blažena - Alassëa, Alassië Bohumil - Erummeldon Bohumír - Eruséro Bohuslav - Erumelindo Boleslav - Yontarillo, Yontalcaron Bonifác - Márambar Boris - Mahto Bořivoj - Hortamo Božena - Erunannë, Erunnë C Cecílie - Úcenimë Ctibor - Failo Ctirad - Failon Cyril - Heru, Herumo, Hermo D Dagmar - Aurewen, Aurië Dalibor - Stamahto Daniel - Erunámo Daniela - Erunámë David - Meldon Denis - Eruner Denisa - Erunis Diana - Erumë, Eruwen Dobroslav - Mano Dominik - Héro, Heruo Dominika - Herio Doris - Annanis, Annis Dorota - Eruannë Doubravka - Tavarillë Dušan - Fëo, Feon E Edita - Alyohtë Edmund - Tauravarno Eduard - Alyavarno Egon - Hyando Eleonora - Erucálë Eliška - Eruvérë, Eruvanda Elvíra - Ilyavarnë Ema - Meldë Emanuel - Erumesson Emil - Mótimo Erik - Oitur, Ertur Erika - Oiturë, Erturë Ester - Elenë Eva - Cuilë Evžen - Arto, Máranóno Evženie - Artë, Máranónë F Felix - Alasseo, Alasseon Filip - Roccondil, Melarocco G Gabriel - Eruner Gabriela - Erunis H Hana - Írimë Helena - Alcë, Alcië Helga - Ainë, Airë Herbert - Alcohtar Hilda - Ohtë, Mahtalë Hubert - Veryóro, Canyóro Hugo - Óron, Óro Hvězdoslav - Elenillo, Elillo Hynek - Martur I Ida - Mótë, Mótië, Mótarë Igor - Tíralo Ilona - Alcë, Alcië Irena - Sérë, Sérië Irma - Tulcë, Tancë, Tungë Ivan - Erumaxo Ivana - Erumaxë Ivo - Quingar Izabela - Eruvérë, Eruvanda J Jáchym - Eruntáro Jakub - Attanóno Jan - Erumoico Jana - Erumoicë Jarmila - Melcoirë, Meltuilë Jarolím - Ainesso, Ainesson Jaromír - Melcoiro, Meltuilo Jeremiáš - Erortano Jeroným - Ainesso, Ainesson Jindřich - Pandatur,Corintur Jindřiška - Pandaturë, Corinturë Jiří - Cemmótar Jiřina - Cemmótarë Josef - Eruntano Josefína - Eruntanë Julie - Findë Julius - Findo Justýn - Failo Justýna - Failë K Kamil - Cordandur Kamila - Cordandurë Karel - Mirimo, Mirimon Karin - Meldawendë, Meldawen Karolína - Mirimë Kateřina - Vendëa, Vénëa Klára - Calimë Klement - Failo, Failon Konstantin - Voronwë, Vorindo Kristián - Laivino, Laivindil Kristýna - Laivinë Květa - Lossë Květoslav - Losso Kvido - Taurwë, Taurion L Lada - Wendë Ladislav - Valcar Laura - Apairë, Túrë Lea - Vercayaxë Lenka - Alcinë, Alciellë Leo, Leoš Rávo Leona - Rávë, Ravennë Leopold - Lieveryo, Liecanyo Libor - Írimo Libuše - Írimë Linda - Linda, Lindë Lucie - Calië, Calmë, Caldë, Calwen Luděk - Alcarohtar Ludmila - Liemmeldë Ludvík - Alcarohtar M Magdalena - Mindë Marcel - Mahtarin Marcela - Mahtarincë Marek - Mahtaito Marie - Erummeldë Markéta - Marilla, Marillë Marta - Ostindë, Ostiel Martin - Mahtion Martina - Mahtiel Matěj - Eruanno, Erunno Matouš - Eruanno Matylda - Canohtarë, Tuohtë Michael - Eruvëo Michaela - Eruvië Mikuláš - Túrelio Milada - Nessa, Nessë, Nessië Milan - Nildon Milena - Meldë Miloš - Meldon Miriam - Erummeldë Monika - Eressië, Eressiel N Naděžda - Estel Natálie - Nostië Nikola - Túrelië Nora - Failë O Oldřich - Almatur, Alyatur Olga - Ainë Ondřej - Poldo Oskar - Eruecco Ota, Oto - Almion Otakar - Almatir Otokar - Almatir Otýlie - Almallë P Patricie - Tárë Patrik - Táro Pavel - Pityon, Titton Pavla - Pitye, Tittë Petr - Sardo Petra - Sardë R Radek -Valinalo Radim - Alassëon, Almáreon Radovan - Almacollo Regina - Tári Renata - Atanónë René - Atanóno Richard - Nornotur Robert - Alcarcalimo, Alcarinquo Roland - Alcarnor Rudolf - Alcarnarmo Rút - Sermë, Osellë Růžena - Lossë, Losillë Řehoř - Tirno S Sandra - Nerivarnë Sára - Aranel Śárka - Oronis, Oroniel Silvestr - Taurino Silvie - Tavarillë Simona - Lastë, Lastië Soběslav - Eraxanto Soňa - Nolmë Stela - Elen, Ellë Svatava - Ainë Svatopluk - Almassetur Š Šimon - Laston Štěpán - Nacil, Nacilo Štěpánka - Nacilë T Taťána - Ciltallë, Ciltindë Teodor - Eruanno Tereza - Turmë, Turmawen Tibor - Failon Tomáš - Onóno U Uršula - Morcë, Morcellë V Václav - Yontalcar Valdemar - Alcarintur Valentýn - Tulco Valentýna - Tulcë Vasil - Arno, Arnon Vavřinec - Túrion, Túron Věra - Estel, Estellë Viktor - Mapar, Nacil, Nacilon, Nacildo Viktorka - Maparë, Nacilmë Vilém - Selmacas Vincenc - Túraldo Viola - Helinillë Vít - Alassëon Vítězslav - Alcarnacil Vladimír - Séretur Vladislav - Alturmenon, Valcar Vlasta - Valië, Vallë Vlastimil - Valmelindo Vojtěch - Hossentulton Y Yveta - Tamurilë Yvona - Tamurilë Z Zbyněk - Ahantuon Zdeněk - Alcarmo Zikmund - Túrevarno Zlata - Laurië, Laurë Zoe - Cuilë Zora - Auressel, Auressellë Zuzana - Indil Žaneta - Erumaxë, Erumaxillë Žofie - Nóliel, Nolwë

Anděl

† 16. 05. 2009 | kód autora: ElQ
Tvým úkolem bylo mě chránit a opatrovat, protože já jsem byla moc slabá na to, abych vše zvládla sama. Časem jsem ale zjistila, že i andělé, kteří nás mají střežit potřebují naši pomoc. Nikdy jsem nevěřila babiččiným pohádkám o andílcích, kteří sídlí v nebi a hlídají nás, ale když si za mou přišel Ty, poznala jsem, že měla pravdu. V tu dobu, kdy si ke mě přišel poprvé, jsem se v slzách choulila do temného kouta svého pokoje, kde jsem se schovávala před světem ve schvílích jakou byla i tahle. Sklíčená žalem s téměř fyzickou bolestí jsem se jako tonoucí chytala toho pověstného stébla, jímž si mi byl. Přicházel jsi ke mně, když jsem usínala. Zavrtaná do peřin jsem naslouchala tvému šepotu. Milovala jsem ty noci, kdy jsi jako duch, stejně tichý i se stejnou stříbrnou aurou, sedával na mé posteli, hladil mě po hlavě, kterou jsem měla položenou na tvém klíně a poslouchal moje zpovědi. Byl jsi jediný, kdo se mi snažil pomoci. Ostatní pronesli dvě tři věty o tom, jak je mrzí co se stalo a šli dál. Nevyčítám jim to, každý člověk má své starosti a málo kdo je ochoten přidat k nim i pár problémů téměř cizí bytosti. Nad strastmi šestnáctileté holky se nikdo nepozastavaval. Ty si ale člověk nebyl, proto jsem se Ti mohla svěřit s čímkoli a ty jsi mi vždy pomohl (i když sis to možná ani neuvědomoval) už jen svou přítomností. Přicházel jsi ke mě těsně před tím, něž jsem usnula. to kvůli Tobě jsem chodila spát už v osm večer. Svěřovali jsme si vzájemně naše smutky, touhy a cíle. Nikdy se nikomu nepodařilo proniknout do mojí duše tak, jako Tobě. Byl jsi něžný, nejistý, a přiznejme si to, jako anděl poněkud nespolehlivý. Takový by ae andělé neměli být. Měl jsi být silný a vyrovnaný a... Ale přesto, nebo možná proto, jsem se do Tebe zamilovala. Ale člověk přece nemůže milovat anděla! Začala jsem o Tobě mluvit před kamarády i mámou. Až na mojí malou sestřičku mi všichni říkali, že jsem cvok. Později mi máma doporučila, abych se "svým problémem zašla za někým, kdo sis s ním bude vědět rady." Přesta jsi za mnou chodit. Myslela jsem, že je to moje vina. Že jsem zničila to křehké pouto, které jsme spolu vytvořili. Bylo mi hůř než předtím. Trápila jsem se a svěřovala se jedinému člověku, který mi to vše věřil: mojí tříleté sestřičce. "Ty máš anděla strážnýho?" "Ano, Adélko." "A já taky?" "Každý ho máme." "A viděla´s ho?" "Viděla." "A jak vypadá? Chodí za Tebou? Stýská se Ti po něm, když s ním nejsi? Uvidím já toho svého???" A pak... Bylo to na podzim. Tmavou ztichlou alejí lemovanou opadaným listím v ostínech červené, žluté a hnědé, jsem se ploužila do školy. Stál si u cesty a usmíval se na mě. Tvoje tvář už nebyla tak stříbrná jako dřív. Nezůstaly Ti ani ty smutné oči, kterými si mě večer pozoroval, když jsem usínala a snil o tom, že jednou budeš tím, čím jsi právě teď, když tu stojíš uprostřed spadaného listí. A to člověkem. Tak jako, já. I když máš pořád křídla, teď jsem já tvým andělem strážným. Budu Tě provázet životem.

Alžběta Báthory

† 16. 05. 2009 | kód autora: ElQ
Erszébet Bathory - hraběnka, vdova po Františku Nádasdyovi a paní Čachtického hradu a panství, je známá krutostí vůči mladým děvčatům a ženám. Sice se nekoupala v jejich krvi, jak praví pověst, ale je jisté, že usmrtila mnoho nevinných žen a vyžívala se v jejich mučení. Kolik jich nechala umučit k smrti se přesně neví. Podle pověsti by jich mělo být až 610, ale většina historiků uvádí počet obětí kolem 300. Podle výslechů obžalovaných jich bylo 37 až 80. Po odhalení jejich zločinů, byla doživotně uvězněna na svém hradě. Je to zajisté velmi jemný trest, ale šlo o šlechtičnu a bylo nutné zabránit skandálu v kruzích modré krve. Na svém hradě v osamocení umírá 28. srpna 1614, snad mohla být otrávena.Její manžel hrabě František Nádasdy (1555-1604) byl synem palatina Tomáše Nádasdyho (palatin = podle uherského zřízení zástupce krále, správce země, v této době doživotní úřad). Jako vrchní velitel poddunajských armád se ale příliš často na Čachticích neukázal.Čachtický hrad leží v Malých Karpatech v ruinách. Jeho vznik padá hluboko do XIV. století. Za vlády Zikmunda Lucemburského byl hradem královským. Ten hrad věnoval Michalu Országovi z Guthy (jinak dobyvateli Roháčova hradu Sion) a v držení jeho rodu zůstal do roku 1567, kdy připadl opět královské koruně. Maxmilián II. však Čachtice vyměnil za hrad Kanizsu. Uršula Kanizsayová se provdala za Tomáše Násdyho a tak hrad připadl na dvě další generace Násdyovcům. Rozsudek Nejvyšší královský soudce Teodor Sirmiensis ze Súľova a několik dalších úředníků vynesli rozsudek nad Alžbětou Báthoryovou a jejich pomocnících Janem Fickem, Iloně Jó, Doře Sentešové a Kateřině Benecké. "Doslechnouc se o ukrutnostech v čachtickém zámku páchaných, Jeho jasnost... neočekávaně zavítala do čachtického zámku a už hned u vchodu se přesvědčila a tom, o čem svědčili svědkové. Našli tam totiž děvče, jménem Doricu, mrtvou následkem bití a trýznění a ještě další dvě umírající děvčata, k smrti zmučená... Jeho Jasnost se nanejvýš pohoršila a Alžbětu Báthoryovou jako krvežíznivou, bezbožnou a při činu přistiženou ženu odsoudila k doživotnímu žaláři v Čachtickém hradu. Ficka, Ilonu, Doru a Katu jako pomocníky takového hrozného vraždění, ke kterému se také sami přiznali, postavila před soud a za jejich krvavé činy žádala, aby jim byly vyměřeny nejpřísnější tresty, aby takto spravedlnosti bylo učiněno zadost a aby další byli před podobnými ukrutnostmi zastrašeni..."S mnohých výpovědí svědků vyberem ty nejpikantnější. Například "... děvče, které se jmenuje Zuza, pod přísahou tvrdila, že Báthoryová to hrozné vraždění páchala mezi svými družkami a služebnicemi... Kaťa (jedna z pomocnic čachtické paní) byla citlivější a dobrého srdce; děvčata bila proti své vůli; dokonce byla tak milosrdná, že jim do vězení přinášela potají i jídlo. Svědkyně dále uvádí, že Jakub Szilvási našel v panině truhlici listinu neboli seznam, podle kterého počet zavražděných děvčat je šest set deset (??) a že tohle číslo čachtická paní sama vlastnoručně zapsala." Nebo Sára Baranayiová "... říká, že za čtyři léta, co sloužila u Nádasdyové, z ženského služebnictva povraždili víc než osmdesát děvčat..."Soud vyřkl na základě svedectví několika svědků a doznání, zejména Dory, obžalovaných za zločiny "které jakoukoliv představitelnou zlobu a ukrutnost předstihují, totiž to hrozné vraždění a mučení nejrozmanitějšími a nejvybranějšími způsoby, a protože ukrutné zločiny mají být stíhány nejpřísnějším trestem, rozhodli jsme, aby nejprve Iloně, potom Doře, jako hlavním viníkům takového hrozného zločinu proti nevinné ženské krvi, prsty obou rukou, nástrojů to mučení a vraždění, byly železnými kleštěmi kata vytrhány a ony samy aby byly potom hozeny na hranici." Ficek byl sťat a spálen s ostatními. Rozsudek byl ihned proveden. Slovo na závěr Zajímavým počtením je kniha Jožo Nižnánského Čachtická paní, která v češtině vyšla v Tatranu, Praha 1970. Dílo je sice historickým románem, upraveným do čtivé podoby, ale přesto autor zachovává spoustu faktů. Bohužel je však jen málo poznat, kde končí hranice pravdy a začíná autorova fantazie.