† 03. 12. 2011 | kód autora:
AWq
Miluju svojí mámu. Když někdy poslouchám lidi kolem sebe, vypadá to, jako by to bylo něco zvláštního. Říkám si, že se asi neslyší, neslyší, co říkají. Krotím je a brzdím, ale obrací se ke mě zády. A nejhorší na tom je, že jsou naštvaní kvůli úplným hloupostem. Zkrácená večerka, málo peněz, domácí práce. Z domu odchází v sedm s tisícovkou v kapse a vrací se o půl čtvrté ráno bez peněz a diví se, že se máma zlobí. Druhý den mají umýt nádobí od oběda a je jim to zatěžko. Já odcházím v sedm a do půlnoci musím být doma, s dvoustovkou v kapse a doma dělám jak šroub. Ale nestěžuju si, s mojí mámou se dá domluvit a já jsem ráda, že vůbec můžu jít. Doma uklidím, uvařím a pak můžu být pryč z domu i dýl. Je to fér. Dřív jsem si říkala, že není a prala jsem se za to, ale teď už ne. Jasně, i mě moje máma někdy štve. Hrozně moc. Tím, jak je jiná. Tím, jak prochází byt a prstem hladí nábytek a police. Prach?! Znovu uklidit. Na zemi nesmí být smítko, v kuchyni žádný zaschnutý flek od kečupu ani rozsypané cereálie. Ubrus na stole musí být čistý, oblečení ve skříních poskládané do přesných komínků, boty čisté a naleštěné. Papírky v tašce? Neexistuje a věci naházené v šuplíku taky nepřichází v úvahu. Je šílený, takhle žít. Člověk se nemůže rozvalit na gauči, aby nepomačkal přesně nastavené dečky a polštářky. Nemůžu si vzít sušenku/čokoládu/rohlík bez talířku, abych nenadrobila. Zrcadla se musí lesknout. Ale tohle všechno je nic. Jsem zvyklá. Jsem zvyklá drhnout podlahy a nádobí do sedření. Nejhorší je vidět, jak máma stárne. Jak se jí množí šedivé vlasy a vrásky. Jak jí bolí kolena a záda. Její křečové žíly a oteklé nohy po horkém dni. Její nostalgické vzpomínání na dětství a mládí. Její "užívej si dokud jsi mladá ". Její rok narození v občance. Není stará, ale stárne. Hrozně rychle. Je to rok od roku horší, přímá úměra od toho, kolik je na dortu svíček. V tramvaji jí pouští sednout. Je hrozný vidět ji, jak večer leží v posteli, svěšená kůže, tváře, světlé řasy.
Ale vlastně bych s nikým neměnila. Je doma, stará se o nás a vaří nám nejlepší jídla na světě. Čeká na mě, když se v noci vracím z mejdanu. Nerozčiluje se nad mýma rebelskýma zakopnutíma, domlouvá mi. Ví, že mě nezmění a ani se o to nepokouší. Pro tohle všechno, pro všechno to, jaká je ji miluju. A vždycky budu.
† 03. 12. 2011 | kód autora:
AWq
vítr a město na dlani // doufám // listy ve vlasech // asi to tak musí být // budem dělat // že jsme se neznali // a neznáme se // asi to tak musí být // už tě nezajímám // a ty nezajímáš mě // pozdravuj ji // asi to tak musí být // miluješ mě // a jsi s ní // a já miluju tebe // a jsem sama. Sama.
† 03. 12. 2011 | kód autora:
AWq
ahoj ahoj ahoj!
tak jsem rozšířila řady všech lidí, co se snaží něco říct, přestože už "všechno" bylo řečeno. teda, to je hloupost. některé věci je ještě nutné říct. třeba to, jak žije jedna mladá holka z brna, původem z úplně jiné části republiky. pokud vás to nezajmá, mějte se krásně, slzička a šáteček. a vy, co se rozhodnete si přečíst části mého života, vítejte. možná, možná to občas nebude vykreslení perfektního života. a ani vám nebudu tvrdit, že se mám nejhůř na světě, abyste plakali a komentovali mi články, jaká jsem chudinka. úpřímně řečeno nevím, kde začít. můj život je plná nádoba až po okraj, dno se hledá těžko. takže třeba vás to bude bavit. a třeba ne.
tak zatím se mějte. třeba hezky.
† 03. 12. 2011 | kód autora:
AWq
Dneska jsem si uvědomila, jak hrozně mi chybíš. Moje dny nikdy nebyly nabitější, než v poslední době a stejně mám pocit prázdna. Vstávám, protože doufám, že dneska na tebe už zapomenu. Oblékám si věci, ve kterých se ti líbím, protože doufám, že tě jednou v tý Líšni potkám. Jdu do školy, protože vím, že jsi vždycky chtěl, abych byla gymnazistka. A jsem jí celej den. Poslouchám o virech a orbitalech a o stylistice a kroutím hlavou nad úpravou vzorců. Koukám z okna, mám celé město jako na dlani-je hezké vědět, že tam v té šedé džungli někde jsi. Jdu domů. Očima pročesávám líšeňskou zeleň a čekám, že se někde objevíš. Však dvoumterového chlapa nejde přehlédnout, ale já mám pocit, že jsi tam někde byl a já tě propásla. Doma vařím a uklízím a myslím na to, co jsi mi říkal, že miluješ, když holka umí vařit. Jdu spát a myslím na tebe. Na nás.
Je to hloupý. Vím, co jsi řekl. Máš mě rád a nemůžeš být se mnou. Jsem tvoje bývalá žákyně. A ty jsi o půlku starší, šťastně zadán. Jednou to přebolí, já vím. Možná.
† 16. 05. 2009 | kód autora:
ElQ
Vlad III. Dracula (1431 — 1476) řečený též Naražeč na kůl resp. Napichovač (rumunskyŢepeş) byl valašským knížetem. Jako panovník vedl vůči Osmanské říši nezávislou politiku namířenou proti osmanské expansi. Je považován za spravedlivého vládce a ochránce valašské nezávislosti, proslul však zejména svou krutostí v bojích s Turky (jeho přezdívka je založena na oblíbeném způsobu popravy, který užíval k vyvolání strachu a hrůzy ve svých nepřátelích; Dracula (Drăculea) je pak zdrobnělinou přezdívky jeho otce — Drak (Dracul) — jíž byl označován jako člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda).
Život
Byl synem valašského knížete Vlada II. S největší pravděpodobností se narodil v sedmihradské pevnosti Sighişoara v zimě 1431. Jako mladík byl v roce 1442 uvězněn a nucen trávit několik let na istanbulském dvoře jako rukojmí za svého otce a byl propuštěn až po jeho zavraždění v prosinci 1447, kdy se na krátkou dobu dokonce stal loutkovým panovníkem Valašska. Následující léta strávil ve víru balkánské politiky, aby se nakonec připojil k sedmihradskému knížeti Janu Hunyadimu.
V roce 1456 se v souvislosti s uhersko-osmanskými boji vojensky zmocnil Valašska. Po počáteční konsolidaci a umlčení vnitřní opozice proti své vládě zahájil v roce 1459 otevřenou protiosmanskou politiku, která vyústila v nájezdy na Turky kontrolovaná území jižně od Dunaje na přelomu let 1461–2. Sultán Mehmed II. v reakci vytáhl v čele šedesátitisícového vojska, opanoval Valašsko a knížetem prohlásil Vladova bratra Radua Sličného. Ten si získal podporu valašské šlechty a s její pomocí vyštval Vlada do Uher.
Vlad se do Valašska vrátil až po více než deseti letech, když se asi v roce 1475 zmocnil s moldavskou a sedmihradskou pomocí opět knížecího trůnu. Zahynul po necelém roce své druhé vlády (údaje o jeho smrti se různí — buď padl v boji s Turky nebo byl zavražděn valašskými bojary nespokojenými s jeho krutovládou).
Vlad proslul zejména svou krutostí, o níž se vypráví mnoho historek. Jednou údajně sezval všechny chudáky v zemi na svůj hrad na velkou hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil všem trápení. Dalším z jeho krutých a radikálních činů bylo milé přivítání Turků, kteří si v jeho přítomnosti nechtěli sundat turbany. Drákula se rozhněval a nechal jim je na hlavy přibít hřebíky.
† 16. 05. 2009 | kód autora:
ElQ
Jack Rozparovač je přezdívka, kterou byl pojmenován sériový vrah (nebo vrazi) který působil v převážně chudé čtvrti Whitechapel a v přilehlých částech Londýna v druhé polovině roku 1888.
Oběťmi byly ženy, které si vydělávaly na živobytí prostitucí. Typické Rozparovačovy vraždy byly spáchány na veřejných, nebo alespoň částečně veřejných místech. Vrah podřezal hrdlo oběti a poté zohavil mrtvolu. Někteří lidé věří, že vrah nejprve svoji oběť zaškrtil, aby ji utišil. Fakt, že některé oběti měly vyříznuté vnitřnosti vedlo k poznatku že vrah měl nejspíše nějaké znalosti z anatomie a vyznal se v chirurgickém řemesle.
Příběh tohoto sériového vraha zaujal mnoho spisovatelů (např. Arthur Conan Doyle), později se dočkal i mnoha filmových a televizních zpracování, např. film Z PEKLA s Johnnym Deppem a Heather Graham.... (VIDĚLA JSEM HO NĚKOLIKRÁT A MŮŽU JENOM DOPORUČIT... AKORÁT ZÁVĚR NENÍ ZCELA PODLE PRAVDY, PROTOŽE MARY KELLY V TÉTO VERZI PŘEŽIJE....)
Nejrozšířenější seznam známý jako Kanonická pětice obsahuje jména následujících pěti prostitutek (nebo předpokládaných prostitutek, jako v případu Cathrine Eddowesové) z východní části Londýna zvané East End:
Mary Ann Nicholsová (za svobodna Marry Ann Wolkerová, přezdívkou "Polly") byla narozená 26. srpna1845 a zavražděna v pátek 31. srpna1888. Tělo Nicholsové bylo nalezeno brzy ráno kolem 3:40 na zemi před vchodem do stájí na Buck's Row (dnes známé jako Duward Street), což je zapadlá ulička ve Whitechaple asi 200 metrů od Londýnské Nemocnice.
Annie Chapman (za svobodna Eliza Ann Smith, přezdívkou "Dark Annie") se narodila v září roku 1841 a byla zabita v sobotu 8. září roku 1888. Tělo Chapmanové bylo nalezeno kolem 6:00 ráno a leželo u dveří na dvůr domu č. 29 v Hanbury Street ve čtvrti Spitalfields.
Elizabeth Stride (za svobodna Elizabeth Gustafsdotter, přezdívkou "Long Liz") byla narozena ve Švédsku27. listopadu roku 1843 a zabita v neděli 30. září roku 1888. Její tělo bylo objeveno kolem jedné hodiny ráno. Leželo na zemi v Dutfield's Yard na ulici Berner Street (dnes Henriques Street) ve čtvrti Whitechapel.
Catherine Eddowes (používala přezdívky "Kate Conway" a "Mary Ann Kelly" odvozených ze jmen svých dvou druhů Thomase Conwaye a Johna Kellyho) se narodila 14. dubna1842 a byla zavražděna v neděli 30. září 1888, ve stejný den jako předešlá oběť Elizabeth Stride. Ripperologisté pojmenovávají tuto situaci jako "dvojitá událost" (v angličtině "double event"). její tělo bylo nalezeno na Mitre Square v centru Londýna.
Mary Jane Kelly (po výletu do Paříže si začala říkat "Marie Jeanette Kelly", přezdívaná "Ginger") se podle všeho narodila buď v Limericku v okrsku County Limerick, nebo v Munsteru v Irsku pravděpodobně v roce 1863. Zavražděna byla v pátek 9. listopadu roku 1888. Její příšerně zohavená mrtvola byla objevena krátce po 10:40 ležící v posteli ve svém pokoji na Miller's Court č. 13 nedaleko Dorset Street ve čtvrti Spitalfields.
Skutečná identita Jacka Rozparovače nebyla nikdy spolehlivě zjištěna. Během následujích 100 let padlo v podezření z Whitechapelských zločinů celkem 73 osob včetně příslušníka královské rodiny prince Alberta. Osobu tajemného vraha se pokoušely rozkrýt desítky badatelů v nejrůznějších verzích, mezi kterými nechybí ani možnost královského spiknutí. Jack Rozparovač byl s největší pravděpodobností lékař a podle držení vražedných nástrojů byl diagnostikován jako levák. Dva měsíce od nalezení poslední oběti byla z Temže vylovena mrtvola místního lékaře, který měl u sebe kufřík s pitevními nástroji. Jeho fotografie byla zveřejněna ve všech tehdejších anglických listech. Mrtvého muže poznali jeho známí, kteří ho identifikovali jako Montagua Johna Druitta. Podle nich měl prý problémy s alkoholem a už v minulosti se choval na výsost podivně. Po jeho smrti vraždy žen záhadně ustaly. Krátce nato i policie oznámila, že vrah Jack Rozparovač, byl nalezen utonulý. Pravé jméno však nikdy neuvedli...
Další teorií, která se vyskytla ohledně Jacka Rozparovače zněla, že vrahem mohl být královský lékař sir William Gull, který jednal na pokyn samotného předsedy vlády lorda Salisburyho. Důvodem hrůzných vražd měl být čtyřiadvacetiletý syn královny Viktorie Albert, který se tajně oženil s prostitutkou a zplodil s ní dokonce i syna. Přítelkyně oné prostitutky, které o nepřípustném sňatku věděly, měly údajně královský dvůr vydírat, s čímž se vládní hodnostář rozhodl vypořádat po svém...
† 16. 05. 2009 | kód autora:
ElQ
Jonathan Harker, je britský právník, který odjíždí do Transylvánie za hrabětem Draculou, aby s ním projednal koupi několika domů v Londýně. Ovšem za několik dní zjistí, že s hrabětem není něco v pořádku, takže ze zámku uprchne zpět do Londýna. Na scénu však vstupují další postavy, Jonathanova snoubenka Mina, její známá Lucy, která je později zupířena a zabita. Dále dr. Seward, jehož chovanec v blázinci je v jakémsi duchovním spojení s Draculou, dva mladí gentlemani - sir Artur Godalming, Lucyin snoubenec, a dobrodruh Quiency Morris. Na doktorovu žádost přijede z Amsterdamu i jeho dlouholetý přítel, postarší dr. Van Helsing, který se vyzná v upírech.
Lucy ani po smrti nenachází klidu - stane se z ní upírka a tři muži, kteří ji milovali a její přítelkyně se musí spojit proti ní, aby ji zničili a zastavili. Když jí udělí posvátný klid, musí ještě najít a odstranit samotného hraběte Draculu.
I přes veškerou snahu hlavních hrdinů se dostane Dracula do Londýna, naštěstí se povede zničit mu rakve s hlínou "na spaní" a on prchá zpět na svůj hrad, kde je zabit, ale bohužel je při tom smrtelně zabit i pan Morris.
můj názor: začala jsem číst teprve včera, ale zatím to vypadá lákavě... :-)
† 16. 05. 2009 | kód autora:
ElQ
A
Adam - Carnicemeno
Adéla - Arne, Arte
Adolf - Arnarmo
Agáta - Mane
Ágnes - Poice
Albert - Arcalimo, Arcalimon
Alberta - Arcalime
Albína - Fáne, Ninque, Losse
Alena - Minde
Aleš - Restalon
Alexandr - Atanvarno
Alexandra - Atanvarnë
Alfréd - Querrestalo
Alice - Arnostalë
Alois - Noldo, Sailon
Alžběta - Eruvanda, Eruvérë
Ambrož - Ilfirino
Anastázie - Ortainë
Anděla - Aini
Andrea - Vea, Veassë
Anežka - Vendië, Vénië
Anna - Maxë, Maxië
Antonie - Lótë, Lóta, Lótiel
Antonín - Lóto, Lótu, Lótion
Arnold - Sorontur
Arnošt - Faileon
Artur - Morco
August - Alcarin, Alcarinquo
Augusta - Alcarinquë
B
Barbora - Ettelwen, Ettelëa
Bartoloměj - Mahtyondo
Beáta - Alassëa
Bedřich - Sérenalyo
Benedikt - Laitaino
Benedikta - Laitainë
Bernard - Morcotulco, Morcotulcon
Berta - Alcarinquë
Blanka - Fánië, Lossië, Ninquië
Blažej - Néco, Nécon
Blažena - Alassëa, Alassië
Bohumil - Erummeldon
Bohumír - Eruséro
Bohuslav - Erumelindo
Boleslav - Yontarillo, Yontalcaron
Bonifác - Márambar
Boris - Mahto
Bořivoj - Hortamo
Božena - Erunannë, Erunnë
C
Cecílie - Úcenimë
Ctibor - Failo
Ctirad - Failon
Cyril - Heru, Herumo, Hermo
D
Dagmar - Aurewen, Aurië
Dalibor - Stamahto
Daniel - Erunámo
Daniela - Erunámë
David - Meldon
Denis - Eruner
Denisa - Erunis
Diana - Erumë, Eruwen
Dobroslav - Mano
Dominik - Héro, Heruo
Dominika - Herio
Doris - Annanis, Annis
Dorota - Eruannë
Doubravka - Tavarillë
Dušan - Fëo, Feon
E
Edita - Alyohtë
Edmund - Tauravarno
Eduard - Alyavarno
Egon - Hyando
Eleonora - Erucálë
Eliška - Eruvérë, Eruvanda
Elvíra - Ilyavarnë
Ema - Meldë
Emanuel - Erumesson
Emil - Mótimo
Erik - Oitur, Ertur
Erika - Oiturë, Erturë
Ester - Elenë
Eva - Cuilë
Evžen - Arto, Máranóno
Evženie - Artë, Máranónë
F
Felix - Alasseo, Alasseon
Filip - Roccondil, Melarocco
G
Gabriel - Eruner
Gabriela - Erunis
H
Hana - Írimë
Helena - Alcë, Alcië
Helga - Ainë, Airë
Herbert - Alcohtar
Hilda - Ohtë, Mahtalë
Hubert - Veryóro, Canyóro
Hugo - Óron, Óro
Hvězdoslav - Elenillo, Elillo
Hynek - Martur
I
Ida - Mótë, Mótië, Mótarë
Igor - Tíralo
Ilona - Alcë, Alcië
Irena - Sérë, Sérië
Irma - Tulcë, Tancë, Tungë
Ivan - Erumaxo
Ivana - Erumaxë
Ivo - Quingar
Izabela - Eruvérë, Eruvanda
J
Jáchym - Eruntáro
Jakub - Attanóno
Jan - Erumoico
Jana - Erumoicë
Jarmila - Melcoirë, Meltuilë
Jarolím - Ainesso, Ainesson
Jaromír - Melcoiro, Meltuilo
Jeremiáš - Erortano
Jeroným - Ainesso, Ainesson
Jindřich - Pandatur,Corintur
Jindřiška - Pandaturë, Corinturë
Jiří - Cemmótar
Jiřina - Cemmótarë
Josef - Eruntano
Josefína - Eruntanë
Julie - Findë
Julius - Findo
Justýn - Failo
Justýna - Failë
K
Kamil - Cordandur
Kamila - Cordandurë
Karel - Mirimo, Mirimon
Karin - Meldawendë, Meldawen
Karolína - Mirimë
Kateřina - Vendëa, Vénëa
Klára - Calimë
Klement - Failo, Failon
Konstantin - Voronwë, Vorindo
Kristián - Laivino, Laivindil
Kristýna - Laivinë
Květa - Lossë
Květoslav - Losso
Kvido - Taurwë, Taurion
L
Lada - Wendë
Ladislav - Valcar
Laura - Apairë, Túrë
Lea - Vercayaxë
Lenka - Alcinë, Alciellë
Leo, Leoš Rávo
Leona - Rávë, Ravennë
Leopold - Lieveryo, Liecanyo
Libor - Írimo
Libuše - Írimë
Linda - Linda, Lindë
Lucie - Calië, Calmë, Caldë, Calwen
Luděk - Alcarohtar
Ludmila - Liemmeldë
Ludvík - Alcarohtar
M
Magdalena - Mindë
Marcel - Mahtarin
Marcela - Mahtarincë
Marek - Mahtaito
Marie - Erummeldë
Markéta - Marilla, Marillë
Marta - Ostindë, Ostiel
Martin - Mahtion
Martina - Mahtiel
Matěj - Eruanno, Erunno
Matouš - Eruanno
Matylda - Canohtarë, Tuohtë
Michael - Eruvëo
Michaela - Eruvië
Mikuláš - Túrelio
Milada - Nessa, Nessë, Nessië
Milan - Nildon
Milena - Meldë
Miloš - Meldon
Miriam - Erummeldë
Monika - Eressië, Eressiel
N
Naděžda - Estel
Natálie - Nostië
Nikola - Túrelië
Nora - Failë
O
Oldřich - Almatur, Alyatur
Olga - Ainë
Ondřej - Poldo
Oskar - Eruecco
Ota, Oto - Almion
Otakar - Almatir
Otokar - Almatir
Otýlie - Almallë
P
Patricie - Tárë
Patrik - Táro
Pavel - Pityon, Titton
Pavla - Pitye, Tittë
Petr - Sardo
Petra - Sardë
R
Radek -Valinalo
Radim - Alassëon, Almáreon
Radovan - Almacollo
Regina - Tári
Renata - Atanónë
René - Atanóno
Richard - Nornotur
Robert - Alcarcalimo, Alcarinquo
Roland - Alcarnor
Rudolf - Alcarnarmo
Rút - Sermë, Osellë
Růžena - Lossë, Losillë
Řehoř - Tirno
S
Sandra - Nerivarnë
Sára - Aranel
Śárka - Oronis, Oroniel
Silvestr - Taurino
Silvie - Tavarillë
Simona - Lastë, Lastië
Soběslav - Eraxanto
Soňa - Nolmë
Stela - Elen, Ellë
Svatava - Ainë
Svatopluk - Almassetur
Š
Šimon - Laston
Štěpán - Nacil, Nacilo
Štěpánka - Nacilë
T
Taťána - Ciltallë, Ciltindë
Teodor - Eruanno
Tereza - Turmë, Turmawen
Tibor - Failon
Tomáš - Onóno
U
Uršula - Morcë, Morcellë
V
Václav - Yontalcar
Valdemar - Alcarintur
Valentýn - Tulco
Valentýna - Tulcë
Vasil - Arno, Arnon
Vavřinec - Túrion, Túron
Věra - Estel, Estellë
Viktor - Mapar, Nacil, Nacilon, Nacildo
Viktorka - Maparë, Nacilmë
Vilém - Selmacas
Vincenc - Túraldo
Viola - Helinillë
Vít - Alassëon
Vítězslav - Alcarnacil
Vladimír - Séretur
Vladislav - Alturmenon, Valcar
Vlasta - Valië, Vallë
Vlastimil - Valmelindo
Vojtěch - Hossentulton
Y
Yveta - Tamurilë
Yvona - Tamurilë
Z
Zbyněk - Ahantuon
Zdeněk - Alcarmo
Zikmund - Túrevarno
Zlata - Laurië, Laurë
Zoe - Cuilë
Zora - Auressel, Auressellë
Zuzana - Indil
Žaneta - Erumaxë, Erumaxillë
Žofie - Nóliel, Nolwë
† 16. 05. 2009 | kód autora:
ElQ
Tvým úkolem bylo mě chránit a opatrovat, protože já jsem byla moc slabá na to, abych vše zvládla sama. Časem jsem ale zjistila, že i andělé, kteří nás mají střežit potřebují naši pomoc.
Nikdy jsem nevěřila babiččiným pohádkám o andílcích, kteří sídlí v nebi a hlídají nás, ale když si za mou přišel Ty, poznala jsem, že měla pravdu.
V tu dobu, kdy si ke mě přišel poprvé, jsem se v slzách choulila do temného kouta svého pokoje, kde jsem se schovávala před světem ve schvílích jakou byla i tahle. Sklíčená žalem s téměř fyzickou bolestí jsem se jako tonoucí chytala toho pověstného stébla, jímž si mi byl.
Přicházel jsi ke mně, když jsem usínala. Zavrtaná do peřin jsem naslouchala tvému šepotu. Milovala jsem ty noci, kdy jsi jako duch, stejně tichý i se stejnou stříbrnou aurou, sedával na mé posteli, hladil mě po hlavě, kterou jsem měla položenou na tvém klíně a poslouchal moje zpovědi. Byl jsi jediný, kdo se mi snažil pomoci. Ostatní pronesli dvě tři věty o tom, jak je mrzí co se stalo a šli dál. Nevyčítám jim to, každý člověk má své starosti a málo kdo je ochoten přidat k nim i pár problémů téměř cizí bytosti. Nad strastmi šestnáctileté holky se nikdo nepozastavaval. Ty si ale člověk nebyl, proto jsem se Ti mohla svěřit s čímkoli a ty jsi mi vždy pomohl (i když sis to možná ani neuvědomoval) už jen svou přítomností. Přicházel jsi ke mě těsně před tím, něž jsem usnula. to kvůli Tobě jsem chodila spát už v osm večer. Svěřovali jsme si vzájemně naše smutky, touhy a cíle. Nikdy se nikomu nepodařilo proniknout do mojí duše tak, jako Tobě. Byl jsi něžný, nejistý, a přiznejme si to, jako anděl poněkud nespolehlivý. Takový by ae andělé neměli být. Měl jsi být silný a vyrovnaný a... Ale přesto, nebo možná proto, jsem se do Tebe zamilovala. Ale člověk přece nemůže milovat anděla!
Začala jsem o Tobě mluvit před kamarády i mámou. Až na mojí malou sestřičku mi všichni říkali, že jsem cvok. Později mi máma doporučila, abych se "svým problémem zašla za někým, kdo sis s ním bude vědět rady."
Přesta jsi za mnou chodit. Myslela jsem, že je to moje vina. Že jsem zničila to křehké pouto, které jsme spolu vytvořili. Bylo mi hůř než předtím. Trápila jsem se a svěřovala se jedinému člověku, který mi to vše věřil: mojí tříleté sestřičce.
"Ty máš anděla strážnýho?"
"Ano, Adélko."
"A já taky?"
"Každý ho máme."
"A viděla´s ho?"
"Viděla."
"A jak vypadá? Chodí za Tebou? Stýská se Ti po něm, když s ním nejsi? Uvidím já toho svého???"
A pak... Bylo to na podzim. Tmavou ztichlou alejí lemovanou opadaným listím v ostínech červené, žluté a hnědé, jsem se ploužila do školy. Stál si u cesty a usmíval se na mě. Tvoje tvář už nebyla tak stříbrná jako dřív. Nezůstaly Ti ani ty smutné oči, kterými si mě večer pozoroval, když jsem usínala a snil o tom, že jednou budeš tím, čím jsi právě teď, když tu stojíš uprostřed spadaného listí. A to člověkem. Tak jako, já.
I když máš pořád křídla, teď jsem já tvým andělem strážným. Budu Tě provázet životem.
† 16. 05. 2009 | kód autora:
ElQ
Erszébet Bathory - hraběnka, vdova po Františku Nádasdyovi a paní Čachtického hradu a panství, je známá krutostí vůči mladým děvčatům a ženám. Sice se nekoupala v jejich krvi, jak praví pověst, ale je jisté, že usmrtila mnoho nevinných žen a vyžívala se v jejich mučení. Kolik jich nechala umučit k smrti se přesně neví. Podle pověsti by jich mělo být až 610, ale většina historiků uvádí počet obětí kolem 300. Podle výslechů obžalovaných jich bylo 37 až 80. Po odhalení jejich zločinů, byla doživotně uvězněna na svém hradě. Je to zajisté velmi jemný trest, ale šlo o šlechtičnu a bylo nutné zabránit skandálu v kruzích modré krve. Na svém hradě v osamocení umírá 28. srpna 1614, snad mohla být otrávena.Její manžel hrabě František Nádasdy (1555-1604) byl synem palatina Tomáše Nádasdyho (palatin = podle uherského zřízení zástupce krále, správce země, v této době doživotní úřad). Jako vrchní velitel poddunajských armád se ale příliš často na Čachticích neukázal.Čachtický hrad leží v Malých Karpatech v ruinách. Jeho vznik padá hluboko do XIV. století. Za vlády Zikmunda Lucemburského byl hradem královským. Ten hrad věnoval Michalu Országovi z Guthy (jinak dobyvateli Roháčova hradu Sion) a v držení jeho rodu zůstal do roku 1567, kdy připadl opět královské koruně. Maxmilián II. však Čachtice vyměnil za hrad Kanizsu. Uršula Kanizsayová se provdala za Tomáše Násdyho a tak hrad připadl na dvě další generace Násdyovcům.
Rozsudek
Nejvyšší královský soudce Teodor Sirmiensis ze Súľova a několik dalších úředníků vynesli rozsudek nad Alžbětou Báthoryovou a jejich pomocnících Janem Fickem, Iloně Jó, Doře Sentešové a Kateřině Benecké. "Doslechnouc se o ukrutnostech v čachtickém zámku páchaných, Jeho jasnost... neočekávaně zavítala do čachtického zámku a už hned u vchodu se přesvědčila a tom, o čem svědčili svědkové. Našli tam totiž děvče, jménem Doricu, mrtvou následkem bití a trýznění a ještě další dvě umírající děvčata, k smrti zmučená... Jeho Jasnost se nanejvýš pohoršila a Alžbětu Báthoryovou jako krvežíznivou, bezbožnou a při činu přistiženou ženu odsoudila k doživotnímu žaláři v Čachtickém hradu. Ficka, Ilonu, Doru a Katu jako pomocníky takového hrozného vraždění, ke kterému se také sami přiznali, postavila před soud a za jejich krvavé činy žádala, aby jim byly vyměřeny nejpřísnější tresty, aby takto spravedlnosti bylo učiněno zadost a aby další byli před podobnými ukrutnostmi zastrašeni..."S mnohých výpovědí svědků vyberem ty nejpikantnější. Například "... děvče, které se jmenuje Zuza, pod přísahou tvrdila, že Báthoryová to hrozné vraždění páchala mezi svými družkami a služebnicemi... Kaťa (jedna z pomocnic čachtické paní) byla citlivější a dobrého srdce; děvčata bila proti své vůli; dokonce byla tak milosrdná, že jim do vězení přinášela potají i jídlo. Svědkyně dále uvádí, že Jakub Szilvási našel v panině truhlici listinu neboli seznam, podle kterého počet zavražděných děvčat je šest set deset (??) a že tohle číslo čachtická paní sama vlastnoručně zapsala." Nebo Sára Baranayiová "... říká, že za čtyři léta, co sloužila u Nádasdyové, z ženského služebnictva povraždili víc než osmdesát děvčat..."Soud vyřkl na základě svedectví několika svědků a doznání, zejména Dory, obžalovaných za zločiny "které jakoukoliv představitelnou zlobu a ukrutnost předstihují, totiž to hrozné vraždění a mučení nejrozmanitějšími a nejvybranějšími způsoby, a protože ukrutné zločiny mají být stíhány nejpřísnějším trestem, rozhodli jsme, aby nejprve Iloně, potom Doře, jako hlavním viníkům takového hrozného zločinu proti nevinné ženské krvi, prsty obou rukou, nástrojů to mučení a vraždění, byly železnými kleštěmi kata vytrhány a ony samy aby byly potom hozeny na hranici." Ficek byl sťat a spálen s ostatními. Rozsudek byl ihned proveden.
Slovo na závěr
Zajímavým počtením je kniha Jožo Nižnánského Čachtická paní, která v češtině vyšla v Tatranu, Praha 1970. Dílo je sice historickým románem, upraveným do čtivé podoby, ale přesto autor zachovává spoustu faktů. Bohužel je však jen málo poznat, kde končí hranice pravdy a začíná autorova fantazie.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.